Průzkum serverů Peníze.cz a www.bankovnipoplatky.com hledal nejlevnější bankovní účty pro běžné bankovní klienty. Na počátku bylo vytvoření profilu na základě údajů samotných bank. Poté jsme se vrhli do sazebníků a doplňovali údaje do celkové tabulky. Původní představa o jednoduchém spočítání výsledků vzala rychle za své. Jeden závěr je tak zřejmý. Dle našich několikatýdenních zkušeností je pro běžného klienta prakticky nemožné spočítat si náklady a pak je porovnat s konkurencí.

Kritéria byla jasná - jeden běžný účet, neembosovaná platební karta, internetové bankovnictví, čtyři příchozí platby a jeden vklad hotovosti na přepážce, devět platebních příkazů do cizí banky, z toho čtyři v rámci trvalých příkazů, kromě jedné výjimky vše přes internetové bankovnictví, dva výběry z bankomatu vlastní a jeden výběr z bankomatu cizí banky a šest plateb kartou u obchodníka (přehledně viz celková tabulka). Výpočty však tak jasné nebyly.

Abychom dospěli k přesným výsledkům, náklady běžného klienta počítala redakce Peníze.cz a www.bankovnipoplatky.com zvlášť. Poté jsme si výsledky vyměnili a porovnali. A v tomto momentu nastalo nemilé překvapení. V polovině případů jsme se ve výsledcích lišili, v některých případech i o několik desítek korun (měsíčně). Kolem sazebníku Osobního účtu ČS dokonce vznikla hádka. Šlo o to, že jsme se nechtěli spoléhat jen na internetový konfigurátor (který nakonec vyšel o 25 Kč dráž), ale chtěli jsme si sami spočítat pro klienta ideální, byť komplikovaně sestavenou, variantu. A počítání podle ceníku bylo vskutku nadlidský úkol. Dělení je příliš složité, služby (Standard, Plus, Speciál) se dále dělí na jednotlivé kategorie s počtem produktů a vše navíc komplikují výběrové sady. Jednotlivé produkty jsou tak těžko uchopitelné a nedají se od sebe oddělit. Spor pak vznikl na tom, zda-li nákupem Služby Plus I (159 Kč) si klient musí zároveň automaticky zaplatit jednu ze služeb Standard I – IV (29-149, Kč). A ukázalo se, že musí. I konfigurátor v momentě, kdy jsme si objednali Plus I (nic více, nic méně), spočítal náklady na účet 188 Kč, tedy 159 Kč za Plus I a 29 Kč za Standard I. Z ceníku ale nic podobného nevyplývá. V tomto případě tak existují dvě varianty – buď spoléhat na konfigurátor (253 Kč ku 228 Kč, které jsme spočítali my) a nebo se poohlédnout po jednodušším sazebníku.

Ale pojďme k dalším sazebníkům a poněkud pozitivněji. Přehlednější sazebníky mají KB, GE Money Bank, ČSOB, mBank a Fio. Posledně dvě jmenované instituce z důvodu, že většinu položek nezpoplatňují, takže se náklady běžného klienta daly relativně rychle spočítat. Fio má také přímo pod každou kapitolou část věnovanou upřesnění definic. KB má celkem přehledný sazebník, vše najdete v jedné tabulce, a tak je na první pohled zřejmé, jaké služby patří či nepatří do nabízených balíčků. Zajímavá je také sekce TIPY, i když některé údaje tam jsou poněkud zavádějící (např. 5x platba u obchodníka = 0. To je celkem zbytečný údaj, když na jiném místě je uvedeno, že platby u obchodníka jsou obecně 0). Podobně přehledný je i sazebník GE Money Bank. ČSOB má zase graficky jednoznačně vyznačené služby, které jsou či nejsou součástí balíčků.

Problémem sazebníků většiny ostatních bank byla nízká přehlednost a nejasná terminologie. Častým oříškem bylo identifikovat, co patří do balíčků a co už nikoliv, problematická byla i nejednoznačnost poplatků, a tudíž několikerý možný výklad a tedy i výpočet. Například v Bawag Bank byl poplatek za zavedení inkasa 0, ale žádost o inkaso 20 Kč. Stejně tak nejasná byla terminologie, jiný poplatek byl u „odchozí platby“ a jiný u „převodu v rámci banky“. U Citibank bylo sice uvedeno, že přímé bankovnictví je zdarma, ale na počátku je třeba zaplatit 450 Kč jednorázový poplatek za vydání bezpečnostního klíče.

Někdy může být matoucí i poznámka pod čarou. V sazebníku ČSOB se píše, že součástí balíčků jsou platební karty, z čehož by se dalo usuzovat, že se neplatí zvlášť. Pak je ale v poznámce uvedeno, že ceny za karty a za ostatní služby jsou v jiném oddíle. Byť je z grafiky patrné, že součástí balíčku je platební karta, může to lehce zmást. Některé banky nabízejí zajímavé služby, ale i poněkud nelogickou poplatkovou politiku. Příkladem je UniCredit Bank. Zajímavou a na trhu ojedinělou službou je vklad hotovosti prostřednictvím bankomatu, a to bez poplatku. Na druhé straně je celkem nelogické, že v rámci balíčku Pohoda stojí výběr z bankomatu vlastní banky 9 Kč, zatímco v sazebníku je uvedena částka 5 Kč – tedy nižší cena za výběr v rámci nebalíčkového běžného účtu.

Sazebník Poštovní spořitelny se zase často odkazuje na ceník poštovních služeb, není zcela jasné, co vše patří pod jednotlivé druhy účtů. Zde jde ale spíše o grafickou stránku a nelogické vrstvení navazujících sazebníků. Sazebník Raiffeisenbank pro eKonto je komplikovanější o to, že je rozčleněn dle věrnostních výhod na základě aktivit klienta (Základ, Extra, Prémium). V ceníku nenajdeme termín zasílání výpisu, ale pojem vyhotovení výpisu z účtu.

Někdy pochopit za co se platí a za co už ne, je opravdu kumšt. Tak například Volksbank má sice zdarma poplatek za vklad hotovosti do 250 tisíc korun, ale vklad v hotovosti jako „účetní položka“ je za 10 Kč. Sice nepochopitelné, ale alespoň předvídatelné v tom, že oba řádky jsou přímo pod sebou, takže klient může při svých výpočtech rovnou počítat spíše s tou horší variantou. Když už jsme u této banky, tak zde vlastně vznikl největší omyl (informovali jsme o tom již minulý týden). Při výpočtech se ze všech možností jako nejvýhodnější varianta jevilo Free Konto s poplatkovým tarifem Premium. Volksbank tak díky tomu skončila na šestém místě. Byla to ale chyba. Toto konto je totiž určeno jen pro studenty, což se ale v sazebníku neuvádí! Po upozornění ze strany agentury Stance Communication, která Volksbank mediálně zastupuje, jsme tuto opravu zveřejnili a použili FIT Konto. Klient, který by si chtěl podle sazebníku vybírat účet, by mohl být lehce zmaten a překvapen, že si zvolil produkt, který pro něj není určen.

Sečteno, podtrženo. Vyznat se v sazebnících bank není jednoduché. Vzájemně je porovnávat je pak ještě složitější. Pro laiky je tak v praxi takřka nemožné porovnávat nabídky jednotlivých bank. Řešením by jistě bylo sjednocení terminologie, určité informační standardy balíčkových účtů a zjednodušení sazebníků či dostupnost historických údajů o cenách a poplatcích za služby.

Nepřehlédněte

Projekty finančního vzdělávání (Bankovnictví)

Banky v ČR zvyšují zisky (Bankovnictví)

Anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek se blíží

S hypotékou se vyplatí počkat, má být levnější (HN)