Jak se vypořádat s bankovními poplatky?

Nominace letošního, pátého jubilejního ročníku, mne zaujala také tím, že vítězné „nejabsurdnější poplatky“ z minulých ročníků jsou z nominace vyřazeny, aby tak dostaly šanci další typy poplatků.

Četl jsem některé internetové diskuse k tomuto tématu a chvíli jsem přemýšlel nad tím, co vlastně současný stav bankovního trhu a stav ankety znamená. Pojďme si to přeložit do lidské řeči:

1)      Přestože některé poplatky bank z minulých ročníků byly „lidovým hlasováním“ označeny za „absurdní“, tedy za takové, jejichž placení klient banky nerad přijímá a není přesvědčen o jejich oprávněnosti, některé z těchto „vítězných poplatků“ jsou stále mezi námi. Jak je to možné?

2)      Přestože anketa už pět let mapuje „poplatkový ekosystém“ českého bankovnictví, situace se některým klientům bank jeví jako „stále stejná“.

Každý, kdo si prostudoval základy ekonomie, ví, že ceny zboží a služeb jsou určovány nabídkou a poptávkou (vládní regulace a jiné zásahy mohou ceny ovlivňovat, ale vždy se v zásadě jedná o vnucování nebo potlačování nabídky nebo poptávky v porovnání s přirozeným, neregulovaným stavem věcí). Jestliže významná část klientů považuje nějaký poplatek za „absurdní“ a zcela zjevně jej odmítá, jak to, že po roce, po dvou, tyto poplatky stále existují a (titíž) klienti je stále platí?

Pro tento stav nemám racionální vysvětlení, pokud se věci opravdu mají tak, jak hlasující klienti bank tvrdí. Pokud považuji nějaký poplatek za absurdní, nepřijatelný, takový, který „zásadně nehodlám platit“, měl bych to dát své bance najevo takovým způsobem, který ji nade všechny pochyby přesvědčí o tom, že si vůči mně, jako svému klientovi, počíná nesprávně.

Přesvědčí mou banku to, že se jeden z jejích poplatků ocitne na pomyslném stupni vítězů v anketě o nejabsurdnější poplatek? Tvrdím, že nikoliv. Je potřeba zvolit opravdu účinný způsob, protože mediální zviditelnění v anketě nemá žádný přímý dopad na hospodaření banky.

Pro své tvrzení mám poměrně jednoduchý důvod. Banka je podnik, jehož účelem je vydělávat peníze. Tedy výnosy banky (přijaté platby za služby a úroky) musí převýšit náklady (všechny peníze, které banka vynaloží na zajištění poskytovaných služeb, včetně plateb za úroky a krytí ztrát z rizik). Mezi klasickým (nebankovním) podnikem a bankou je však jeden poměrně zásadní rozdíl.

V případě banky, která neobchoduje s hmotným zbožím, ale se službami, a to navíc se službami spojenými s penězi, je velice snadné se ke svým penězům fyzicky dostat, protože je strhává klientům přímo z jejich peněz, v bance uložených. Oč nejistější situaci musí čelit drobný obchodník, přijímající platby v hotovosti! Je odkázán na to, zda si jeho jednorázový zákazník cení jeho produktu tolik, aby šel, koupil a zaplatil. Jaké riziko v porovnání s bankou nese podnik poskytující dlouhodobé služby! Na konci fakturačního období vystaví fakturu a doufá, že přijdou peníze.

Pokud považujete obchod s elektronikou nebo s potravinami za „zloděje“ (úmyslně používám výraz z jedné internetové diskuse týkající se Ankety), půjdete do něj nakupovat? Možná jste nakoupili jednou, ale jste zklamáni a víckrát vás tam neuvidí. Nebo se vám nelíbí jeho ceny a v obchodě nenakoupíte nikdy. Jaký dopad to má na dotyčného obchodníka? Nevydělá… Co se stane, odradí-li jeho chování nebo ceny většinu zákazníků? Zkrachuje a odejde…

Tvrdím, že žádný podnik NEMÁ žádný jiný důvod k nucené změně chování, než ekonomický. (Mohla by z toho být delší debata, ale nebudeme toto téma rozvádět. Ale v zásadě i zásah Policie a násilné uzavření nějaké provozovny je svým způsobem ekonomickým opatřením, protože majitele odřízne od zdroje zisku.)

Je nutné si uvědomit, že výdělečný podnik, na rozdíl od některých jednotlivců, zásadně ovlivňují POUZE ekonomické motivy. Jakékoliv další faktory, jako morální nátlak, negativní publicita, šeptanda a podobně, ovlivňují chod podniků POUZE skrze svoje ekonomické projevy, tedy prostřednictvím hospodářského výsledku a toku hotovosti.

Pakliže skutečně stojíte o to, donutit vaši banku změnit poplatkovou politiku, nemáte v ruce jiné nástroje než ryze ekonomické. Jelikož většina bankovních služeb, ať už je to vedení jakéhokoliv účtu, úvěru a podobně, má dlouhodobý charakter, máte pouze jedinou možnost: změnit banku.

Protože však patřím mezi lidi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že vzájemná komunikace mezi poskytovatelem služby a zákazníkem pomáhá oběma rychleji a účinněji dosáhnout žádoucího stavu věcí, doporučil bych vám nejprve, abyste si o poplatcích promluvili se svým bankéřem. Možná dosáhnete svého i bez obtížné změny banky. S individuálními slevami nebo prominutím poplatků se můžete setkat například u kreditních karet. Tak to zkuste jinak a nebojte se říci své bance, co chcete. Jste zákazník, platíte za služby. Máte právo říci své bance, co chcete a nemáte se za co stydět.

Příště bychom si mohli říci něco o tom, jak se vyrovnat se situací, kdy banka na náš návrh nepřistoupí. Spočítáme si, zda se nám přechod k jiné bance vyplatí, protože hlavním důvodem přece je, že chceme ušetřit na bankovních poplatcích.